Zdroj: Trentino Marketing

Krásy trentinských Dolomit: San Martino di Castrozza

San Martino di Castrozza není nejznámějším, ani největším, a vlastně ani ne zcela typickým střediskem jihozápadních Dolomit. Ve svých třech lyžařských areálech, které ani nejsou vzájemně lanovkami propojeny, nabízí jen něco okolo 60 kilometrů sjezdovek, takže areály napojené na legendární Sella Rondu v tomto ohledu pochopitelně hravě strčí San Martino do kapsy. A přece je toto místo výjimečné.


Zdejší lanovky asi nejsou přehlídkou nejmodernějších technologií a možná vám přijde, že některé z nich jezdí fakt pomalu. A přece stojí San Martino di Castrozza za návštěvu. Bezpochyby pro svoji poklidnou atmosféru, pro naprosto dokonalé, snad až kýčovité výhledy na okolní horstva a v neposlední řadě pro získání zkušenosti, že se dá turismus v dnešní době dělat i jinak.

Lanovky poháněně „zelenou energií“

Už po příjezdu do městečka, hned jak vystoupíte z auta, možná poznáte, že je tu něco zvláštní. Bílá auta se zeleným pruhem, která lze ve městě potkat poměrně často, nekouří ani nevrčí. Elektromobily jsou totiž zcela bezhlučné. Běžné vozy se spalovacími motory nemají příjezd do San Martina zakázaný, to by asi neodpovídalo realitě, v níž je San Martino di Castrozza na turismu do značné míry závislé a turistů si váží.

Nic, tedy ani ekologické smýšlení, není třeba hnát do krajností, nicméně pokud je to možné, proč třeba k zasněžování nevyužívat energii z obnovitelných zdrojů? A tušíte správně, také lanovky jsou tu poháněné „zelenou energií“.

Cima Della Rosetta

Lyžařské terény San Martina di Castrozza můžete začít objevovat prakticky hned ve městě. Od horské chaty Rifugio Col Verde ležící přímo pod spektakulárním vrcholem Rosetta vede zpět pouze jedna sjezdovka, je ale pěkně dlouhá, široká a na začátek tak akorát mírná. Navíc je v celé své délce večer osvětlená, takže jeden večer můžete třeba strávit tak, že si po kratším večerním lyžování na Rifugio Col Verde dáte něco dobrého k snědku a na lyžích potom sklouznete zpátky do města.

Takovému večernímu lyžování by přes den mohl předcházet třeba výlet na zmiňovaný skalní zub Rosetta (2743 m), kam jezdí kabinová lanovka. Asi byste nečekali, že se za skalním masivem, ve vysoké nadmořské výšce, rozprostírá úchvatná náhorní plošina (na ní i hospoda), při jejímž procházení si můžete připadat skoro jako Roald Amundsen. To vysokohorské prostředí, vítr, sníh, samota ve vás dokáží vyvolat velmi zvláštní pocity.

Jste-li jenom trochu fyzicky zdatní, vylezte si až na samotný vrcholek Rosetty a opatrně se podívejte dolů na San Martino. Naskytne se vám úchvatný, až neskutečný pohled. Jen pozor, aby se vám nezatočila hlava. Takováto místa vyhledávají všude po světě příznivci sportu zvaného sky diving.

Tognola

Také k dalším, tentokrát již mnohem rozlehlejším lyžařským terénům se dostanete téměř přímo z města. Do areálu, jemuž se říká Tognola, můžete nastoupit hned ze dvou různých míst, která vzájemně i s centrem města propojuje skibus. Lanovky této lyžařské oblasti spojují celkem tři vrcholy – Alpe Tognola (2220 m), Cima Tognola (2383 m) a Punta Ces (2227 m) – takže sjezdovky vedou skutečně rozmanitým terénem. Mají převážně střední obtížnost, značené jsou tedy hlavně červeně, ale o jakékoliv „obtížnosti“ zde vlastně ani nemůže být řeč. Tratě jsou široké a jako všude v Trentinu vždy perfektně upravené.

Na vlastní kůži jsme měli možnost zažít výsledky ceněného know-how místních snowmakerů, tedy těch, kdo sjezdovky v San Martino di Castrozza technicky zasněžují a upravují. I během předloňské zimy, která byla také v této oblasti Dolomit na sníh velmi skoupá a teploty v době naší návštěvy střediska přes den dosahovaly i deseti stupňů, byly sjezdovky přinejmenším do poledne v perfektním stavu.

Passo Rolle

Druhou lyžařsky významnou oblastí San Martina di Castrozza je Passo Rolle. Zdejší areál se rozkládá po obou stranách silnice spojující Predazzo se San Martinem a na širokých, většinou velmi jednoduchých sjezdovkách dokáže vedle překrásných výhledů nabídnout především sněhovou jistotu – lyžařskou sezonu zde pravidelně zahajují už v listopadu. Jedinou ostřejší sjezdovkou této oblasti je černá Paradiso i s delší červenou variantou.

Vyrazíte-li někdy na dovolenou do San Martino di Castrozza, bude rozumné, pokud svůj čas nevěnujete jen a pouze sjezdovému lyžování. Byla by to škoda. Národní park Paneveggio, v němž se San Martino di Castrozza nachází, je doslova plný kamzíků, srnců a jelenů! Je-li v horách hodně sněhu, přichází vysoká zvěř níž, často až do bezprostředního okolí lidských obydlí, za potravou.

Zdroj: Trentino Marketing

Podle místních by byl skoro zázrak, kdybyste při procházce po nejbližším okolí na nějakého toho kamzíka či jelena nenarazili. Pokud by se takový zázrak stal a vy byste skutečně měli tu smůlu, podívejte se na jelena pořádně z blízka alespoň v některé z místních restaurací. Gastronomie se prý v posledních letech v San Martinu, kdysi chudé horské vesnici, hodně zlepšila.

Po výtečném obědě je ovšem třeba něco kalorií zase spálit, a tak vám přijde vhod, že je v celé oblasti plno turistických tras, většinou schůdných i v zimě. A připadá-li vám pěší turistika v době dovolené málo adrenalinovou záležitostí, vydejte se s horskými vůdci na lehčí horolezecký výstup!

Text: Ondřej Katz

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Mohlo by Vás zajímat

Tyto webové stránky používají soubory cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas Ok